Tato kniha vypráví o Christiane F., která se zapletla s drogami. Když bylo Christianě 6 let, přestěhovala se s rodiči a sestrou do Gropiusstadtu v Západním Německu. Její táta si tam chtěl zařídit seznamovací kancelář, ale nevyšlo mu to. Hodně pil, a protože nechtěl, aby Christiane v životě skončila jako on, za každou maličkost ji bil. Když bylo Christianě 12 let, tak se s matkou a sestrou od otce odstěhovaly do Berlína. Christiany sestra, se ale po nějakém čase odstěhovala zase zpátky k otci. Christiana se začala cítit osaměle, protože matka si našla přítele Klause, a tak si Christiany moc nevšímala. Ta se ve škole seznámila s nejoblíbenější holkou Kessi. Jednou s ní šla do „Domu středu“, a tam taky začala s drogami. Do svých 13ti let brala všelijaké prášky a extáze. Pak přešla na hašiš. Její kamarádka Kessi chodila ještě do klubu „Sound“, tam byly k dostání všechny drogy. Když tam šla Christiane poprvé, seznámila se s Detlefem, který se po čase stal jejím přítelem. Seznámila se také se Stellou a Babsi, které byly o rok mladší než ona. Asi po měsíci, co Christiane chodila do „Soundu“, si začala píchat heroin a její přítel taky. Neměli ale na „fet“ peníze, a tak Detlef vydělával tím, že se prodával na stanici metra „ZOO“. Chodil se zákazníky a ti mu za to platili asi tak 40 marek, což těm dvěma zatím na drogy stačilo. Časem se ale musela začít prodávat i Christiane. Ta zkoušela asi 5x odvykat, ale když Detlef bral pořád drogy, neklapalo jim to, a tak si začala znova píchat. Jednou byla u své babičky na venkově, kde si chtěla odvyknout. Když ale přijela zpět do Berlína zjistila, že Detlef je ve vězení. Z toho byla celá zničená, a tak si zase píchla heroin. Tak to šlo asi týden. Pak si jí vzal k sobě otec, protože matka už o ni nestála a pohrdala jí. Otce ale neposlouchala. Christiane se ještě několikrát pokoušela s drogami přestat, ale nakonec jí zachránila až matka, která ji v 15ti letech nečekaně odvezla k příbuzným daleko od Berlína.
Drogová závislost nezletilých
Západní Berlín
70. léta 20. století
Chronologicky
Do děje jsou občas vkládány výpovědi jiných osob
Epika
Próza
Autobigrafie
Reportážní román
Ich-forma
Vyprávěč je Christiana
Výpovědi ostatních
Christiane
- slabá osobnost, bez smyslu života, mladá, hloupá, závislá na drogách, naivní
Christianina matka
− bezmocná, zoufalá, starostlivá, nevšímavá, odsuzující, milující
otec Christiane
– notorik a násilník
Detlef
− závislý na drogách
Kessi
– díky své matce neskončila drogově závislá na heroinu
Stella
– v průběhu děje je zavřena do ženské věznice, občas u Christiane bydlela
Babsi
– stala se ve své době nejmladší obětí heroinu v Západním Berlíně, zemřela ve čtrnácti letech
Atze
– jako první umře na heroin, napíše dopis, čímž chce ostatní varovat
Přímá řeč
Příběh vypráví sama Christiane
Pásmo vyprávěče v ich-formě
Dialogy
Monology
Nespisovná mluva
Argot (mluva spodiny společnosti, zde feťáků)
Výpoveď například její matky nebo psycholožky převážně spisovná
Nadsázka
Personifikace (obrazné pojmenovaní, termín více výrazů)
Přirovnání
70. léta 20. století
Christiane Vera Felscherinow (* 20. 5. 1962)
- narozena v Hamburku, Německo
- měla neradostné dětství, otec byl alkoholik a násilník, matka na dvě dcery nestačila
- pokusila se o sebevraždu skokem z okna poté, co ji otec ohrožoval
- v jejích šesti letech se rodina přestěhovala do Berlína
- ve dvanácti letech propadla drogám (hašiš, později heroin)
- matka se rozvedla, problémů své dcery si všimla až když bylo Christiane 13 let
- na drogy si vydělávala prostitucí na stanici metra Bahnhof Zoo
- ve čtrnácti letech se odstěhovala z Berlína na venkov, kde se zbavila závislosti
- několik let žila s přítelem Alexandrem v Německu, s dalším potom v Řecku
- roku 1978 vypovídala jako svědkyně u soudu, její život zaujal reportéry časopisu Stern
- poskytla dvouhodinový rozhovor, a nakonec vyprávěla celé dva měsíce
- reportéři Kai Hermann a Horst Rieck vydali její výpovědi nejprve v časopise, poté i knižně
- několikrát znovu začala brát drogy
- r. 1996 se jí narodil syn
- r. 2008 znovu propadla drogám, syn jí byl odebrán
- dnes žije v Berlíně
Můj druhý život – autobiografie, kterou napsala Christiane F. jako volné pokračování románu My děti
ze stanice Zoo
Německá próza 2. poloviny 20. století:
- zobrazuje současné problémy jako terorismus, ekologii, zločinnost, násilí
Arnold Zweig (1887−1967)
- prozaik, dramatik, esejista
- účastník 1. světové války
Velká válka bílých mužů – románový cyklus o 1. světové válce
Erich Kästner (1899−1974)
- novinář, spisovatel, autor literatury pro děti (držitel Ceny H. Ch. Andersena)
Emil a detektivové, Kulička a Toník, Luisa a Lotka
Johannes Mario Simmel (1924−2009)
- nejvydávanější německý spisovatel
- novinář, překladatel, tlumočník
- autor nebo spoluautor 22 filmových scénářů
Nemusí být vždycky kaviár, Láska je jen slovo, I když se směju, musím plakat
Günter Grass (* 1927)
- držitel Nobelovy ceny z r. 1999
- narozen v Polsku, otec byl Němec
- účastník 2. světové války
- vyučil se kameníkem
Plechový bubínek
Literatura s drogovou tematikou:
Radek John – Memento: odehrává se v Praze v 80. letech 20. století, vypravěčem je závislý Michal
Natascha – Dušemrdi: autentický příběh sedmnáctileté německé narkomanky
Phil Shoenfelt – Feťácká láska: román s autobiografickými prvky, autor je anglický hudebník
Irvine Welsh – Trainspotting: román z prostředí irských narkomanů s prvky černého humoru
Rjú Murakami – V polévce je miso: vysoce oceňovaný japonský román