Krysař přichází do německého hanzovního města Hammeln, aby vyhnal přemnožené krysy. Za práci mu však odmítnou městští konšelé zaplatit. Brzy na to potkává krásnou mladou dívku Agnes, do které se zamiluje. Agnes jeho lásku opětuje. Jejich láska však má krátkého trvání, protože se na scénu vrací Agnesin bývalý milenec Kristián, který se jí zmocní. Agnes v záchvatu smutku skočí do propasti. Když to krysař zjistí, vezme píšťalu a začne hrát tak líbezně, až to přivábí všechny obyvatele městečka. Krysař je pak vede na vrcholek hory Koppel, kde všichni skočí do propasti. Jediný, kdo přežije, je rybář Sepp Jörgen. Zvuk píšťaly na něj přestal působit, když uslyšel brek nemluvněte. Rozhodne se tedy najít ženu, jež se stane matkou dítěte.
Láska a pomsta, krysařův život,
Sebevražda, touha, sobectví
německé město Hammeln
doba neurčena
Chronologicky
Děj ke konci graduje
Dílo je členěno na kapitoly
Epika, novela
Vševědoucí vypravěč (vystupuje v er-formě)
krysař
− hubený a vysoký, putuje od města k městu a vyhání z nich pomocí kouzelné píšťaly škodlivé
krysy; je osamělý, zádumčivý, nikde nemá závazky, jedinou dívkou, kterou miloval, je Agnes
Sepp Jörgen
− je dobře rostlý a má kudrnaté vlasy; rozumu moc nepobral, těžko chápe, živoří jako
rybář a ostatní obyvatelé Hammelnu se mu posmívají
Agnes
− krásná dívka z města Hammeln, nedokáže se rozhodnout mezi krysařem a původním
milencem Kristiánem; ze zoufalství nakonec spáchá sebevraždu
Kristián
− přezdívá se mu též Dlouhý Kristián, je milencem Agnes; velmi vypočítavý, jelikož doufá ve
smrt svého strýčka Ondřeje, což by mu přineslo velké dědictví
radní
– vypočítaví, neplní své sliby, opovrhují krysařem
Vyprávěcí i popisný styl
monology a stručné dialogy
Přímá řeč
Spisovný jazyk
Přímá řeč postav
Monology
Dialogy
Řeničcké otázky
Spisovný jazyk
Německé jména postav
Jednoduché a kratší věty a souvětí
Slova neutrální
Tazáci věty
Přívlastek postupně rozvíjející
Zeměpisné názvy
Slova citově zabarvená
Archaismus
Epiteton
Inverze
Personifikace
Viktor Dyk (31. prosince 1877 Pšovka u Mělníka – 14. května 1931 Lopud, Chorvatsko)
- významný český básník, prozaik, dramatik, publicista a nacionalistický politik, v mládí jeden
z představitelů tzv. generace anarchistických buřičů, později nacionalisticky orientovaný autor
- navštěvoval gymnázium v Žitné ulici v Praze, kde byl jedním z jeho učitelů Alois Jirásek
- poté dokončil Právnickou fakultu Karlovy Univerzity
- po celý život působil jako novinář a spisovatel
- od roku 1907 až do své smrti se podílel na redigování časopisu Lumír
- za první světové války se podílel na protirakouském odboji a byl vězněn kvůli své literární činnosti
(1916–1917) ve Vídni
- od roku 1918 byl redaktorem Národních listů
- patřil mezi nejvýraznější prvorepublikové odpůrce tzv. hradní politiky, a především jejích tvůrců
T. G. Masaryka a Edvarda Beneše
- byl vášnivým a uznávaným šachistou, členem Českého spolku šachovního
- antimilitarista
- jeho díla zpravidla obsahují jasnou pointu, využíval paradoxy
- sbírky jsou spojovány s tvorbou skupiny soustředěné kolem časopisu Moderní revue
- zemřel na srdeční mrtvici při koupání v Jaderském moři na chorvatském ostrově Lopud
Česká literatura na přelomu 19. a 20. století, anarchističtí buřiči
- tendence překonat individualismus, sblížit literaturu se životem, vliv anarchismu (úsilí
o neomezenou svobodu člověka, odmítnutí autority státu)
- odpor k společnosti, pesimismus → buřičství → skupina tzv. anarchistických buřičů – dočasně
spojeni s negací soudobé společnosti
= generace mladých spisovatelů z počátku 20. století
rysy:
1. návaznost na generaci 90. let 19. století – Českou modernu
2. přirozenější, hovorovější, jasnější jazyk
3. společné rysy buřičů – přibližně stejný věk, bohémský život, tíhnutí k anarchismu
4. i přes odpor vůči společnosti příklon k životu, vitalitě – „básníci života a vzdoru“
- někdy k nim bývá řazen Petr Bezruč
- František Gellner, Fráňa Šrámek, Karel Toman, Viktor Dyk, Stanislav Kostka Neuman